Veronika začala malovat již na základní umělecké škole. Maturitní zkoušku složila z oboru propagační grafika v Karlových Varech a poté se její cesta odklonila jiným směrem, kdy studovala cestovní ruch a pak se mnoho let realizovala na poli marketingu. Je proto velice těžké uvěřit, že se k tak vyspělému uměleckému projevu vypracovala během několika posledních let, kdy její životní cesta opět nabrala ryze umělecký směr. Když se však nad tím více zamyslíme, má to svou vnitřní logiku. Teprve když člověk ujde jistou životní cestu, teprve když naplno pocítí tu širokou škálu emocí a pozná, jak neskutečně těžký a zároveň nekonečně nádherný život může být, teprve pak je schopen s lehkostí, hravostí a nesporným půvabem vytvořit tak silné a působivé dílo. 

Od prvotních fotografií portrétů a krajin se Veronika nakonec postavila před malířské plátno, které nejvíce sedí jejímu uměleckému vyjádření. Stavy mysli a duše zde pak dostávají konkrétní podobu složenou z odstínů barev, které svou tonalitou odkazují k momentálně převládajícímu negativnímu, nebo naopak pozitivnímu emocionálnímu naladění. Tvorba autorky nám otevírá cestu k hlubokým vrstvám lidské psychiky, které vyjadřuje někdy zářivou explozí několika barev, jindy úspornější kombinací tlumenějších odstínů. Koncentrované pocity radosti, štěstí, lásky, ale i smutku, zoufalství a velké bolesti se dostávají na povrch a vytvářejí nepřehlédnutelné abstraktní kompozice, které ke svým divákům promlouvají jazykem krásy a půvabu a poutají na sebe nepochybnou pozornost. S láskou přistupuje Veronika ke každému svému obrazu, s láskou jej tvoří a s láskou jej také předává jejich novým majitelům, jakoby jim tak předávala kus sebe samotné. Jestliže umělecká díla mají schopnost působit na naše smysly a obohacovat naše vnímání o další rozměr, pak tyto malby vzbuzují ryze příjemné myšlenkové a pocitové asociace a představy. Vřelost, srdečnost a vášeň z nich vycházející jsou odrazem charakteru malířky, jejíž schopnosti empatie a extrémně nesobeckého způsobu myšlení a cítění působí na své okolí stejně blahodárným a vlídným dojmem. V dnešním zrychleném a neustále se pohybujícím světě je takový kontakt s uměním žádoucím a potřebným artiklem. Nabízí nám zklidnění, zastavení, soustředění se na krásu. Umělecké dílo je vždy úzce spjato s jeho autorem. Vždy je zhmotněním vnitřního světa umělce a interakcí s divákem nabývá na ještě hlubším významu.

Malby jsou vytvořeny převážně akrylovými barvami a technika různě dlouhých tahů štětcem, která je obohacena o vystupující reliéfy a pastózní nánosy, jim dodává dynamický a plastický ráz.

U mnoha děl vnímáme vliv přírody, do které Veronika utíká načerpat energii a na dlouhých procházkách hledá inspiraci a krásu ve zdánlivě obyčejných věcech. Tato schopnost je vlastní lidem s vysokou mírou citlivosti, tak charakteristickou kreativně smýšlejícím výtvarníkům. Často se také ihned po podobném výletu autorka zavírá ve svém milovaném podkrovním ateliéru, kde s energií sobě vlastní tvoří osobité malby.

Když jsem byla požádána k sepsání těchto řádků, tak mi neustále přicházelo na mysl slovo krása. Veronika totiž není jen krásná žena, což je patrné na první pohled. Krásný je i její bohatý vnitřní svět stejně jako charakter, kterým nezištným a samozřejmým způsobem dává svému okolí pocit, že na světě může být opravdu krásně. Jasným vyústěním je tak i velký zájem o její tvorbu, protože když se sejde životní zkušenost, bohatý vnitřní svět, talent, píle a hlavně schopnost správně uchopit to, co nám život nabízí, nemůže to skončit jinak.