Proč ses Ty, rodačka ze Sokolova, dočasná obyvatelka Žatce a celoživotní milovnice Prahy po třicítce usadila v Netvořicích na Benešovsku?

Dlouho jsme hledali dům, který by nám vyhovoval hlavně polohou. Je tu krásná příroda a do Prahy to není zase tak daleko.

Své osobité abstraktní obrazy jsi začala tvořit až tady v podkrovním ateliéru. Může mít energie konkrétního místa vliv na první krok, první tah štětcem?

Vždy jsem se snažila něco tvořit. Ale je pravda, že až tady jsem se přesvědčila, že abstraktní malba mi toho dává tolik, že zůstávám hlavně u ní. Ano, věřím, že i energie konkrétního místa může mít samozřejmě vliv na tvorbu.

Absolvovala jsi výběrovou Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Tenkrát se na obor Propagační výtvarnictví dostal málokdo. Co všechno Ti tato škola dala?

Určitě prohloubila mou lásku k umění. Dala mi také pár skvělých lidí a zkušeností.

Jak vzpomínáš na našeho učitele dějin umění? Já jeho vliv cítím i po letech.

Přesně tak. Dodnes se mi vybavují jeho slova a názory na jednotlivé obrazy, umělce a umělecké směry. Na jeho hodiny jsem se vždy moc těšila a myslím, že jsem nebyla jediná. Svoje nadšení dokázal předat dál, takže za mě skvělý učitel, ale i umělec.

Než ses stala umělkyní na volné noze, musela jsi ujít delší životní cestu. Úspěšnou marketingovou kariéru jsi nedávno opustila, aby ses mohla naplno věnovat jen malbě. Odvážný krok do neznáma byl zahájen autorskou výstavou v pražské kavárně Sladká dílna. Dokážeš si vybavit ten okamžik, kdy ses rozhodla? Co bylo tím hlavním impulsem a máš někdy strach, co bude nebo podobnými úzkostmi netrpíš?

Byla to souhra dalších okolností a cítila jsem, že moje životní cesta se přirozeně mění sama. Strach nebo úzkosti z budoucnosti nemám. Jsem víceméně optimista a věřím ve vše dobré. Pokud budu cítit, že je něco špatně, pokusím se to změnit.

Abstraktní malba je obecně pro lidi těžko uchopitelná, nesrozumitelná. V Tvém případě to však neplatí. Často ještě ani nezaschne barva a už je obraz prodaný. Myslíš při tvorbě na budoucího majitele obrazu, chceš, aby se hlavně líbil?

Určitě nemyslím na budoucího majitele, protože ve většině případů nevím, kdo to bude. Užívám si proces tvorby. Samozřejmě, že chci, aby se obraz líbil. To je pro mě nejdůležitější, aby přinášel radost, případně nějakou jinou emoci.

Vždy mě zajímal samotný proces tvorby. Ani ne tak to, co vzniká přímo na plátně, ale co se odehrává uvnitř osobnosti malíře. Dokázala bys to popsat, přiblížit?

Tohle se vážně špatně popisuje, proto asi malíři nejsou spisovatelé. I když někteří zvládají nebo zvládali obojí bravurně. V mém případě, kdy se jedná hlavně o abstrakci, se snažím přenést na plátno svůj pocit. Může to být pomocí zvolené barvy, tvaru, tlaku na plátno a dalších spontánních věcí během tvorby.

Tvůj oblíbený malíř Vincent van Gogh potřeboval tvořit, aby mohl žít. Psychická muka dokázal přetavit v obrazy, jejichž vlastnictví dnes značí vysokou prestiž. Máš nějaký obraz nebo obrazy, které vznikaly na podobném terapeutickém základě?

Zdaleka ne v takové míře. Já raději maluji v dobrém rozpoložení, ale pár obrazů v tomto “Vincentovském” duchu mám.

Znám Tě jako velmi pozitivního a usměvavého člověka. Tvé obrazy tyto vlastnosti často reflektují. Najdou se však takové, které jsou temné a ponuré. Tyto povahové rysy však zůstávají Tvému okolí skryté. Citlivému divákovi tak nemůže uniknout, že ne vždy máš důvod k úsměvu. Je proces tvorby, kdy pouštíš ven temná zákoutí svého nitra v něčem jiný?

Není, částečně jsem odpověděla v předchozí otázce. V mých obrazech se odráží hlavně nálady a pocity.

Inspiraci často hledáš v přírodě. Utíkáš do ní načerpat energii, které však máš podle mého názoru nadbytek. Jak konkrétně se Ti příroda propisuje na plátna?

Může to být například nějaká zajímavá struktura, kterou venku zahlédnu, energie z krásného počasí přenesená na plátno v podobě jasných a zářivých barev nebo mlhavé ráno v mém oblíbeném bukovém lese. Příroda je okouzlující za každého počasí, já si z každého setkání s ní něco odnesu.

Máš nějaké další inspirační zdroje? Chodíš inspiraci naproti nebo si najde ona Tebe?

Inspirace je opravdu všude kolem nás, stačí se jen dívat. Někde se mi líbí třeba určité výtvarné dílo a myslím si, že se budu inspirovat, ale ve finále to dopadne úplně jinak, takže bych řekla, že si ona spíš najde mě.

Maluješ hlavně akrylovými barvami. Občas zkoušíš nové technologie jako iPad apod. Jakým směrem se podle Tebe bude abstraktní malba vyvíjet? Půjde cestou tradice nebo můžeme spíš čekat čím dál větší vliv nových médií?

Nová média jsou nezastavitelná, moderní technologie a kryptoměnový trh budou za chvíli denní realitou. Ale nemyslím si, že tradiční abstraktní malba zanikne. Stále je na světě dost lidí, kteří si chtějí přivonět k čerstvé barvě, cítit strukturu a vidět tahy štětcem jako součást projevu osobitosti umělce. Já sama použiji iPad v případě, když čekám na suchou vrstvu barvy, když se mi nechce z postele apod. Nikdy by mi však iPad nenahradil plátno.

Mnoho výtvarně nadaných lidí jsou spíše komplikované osobnosti s bohatým vnitřním světem. Často jsou zahaleni smutkem a jen při tvorbě, u svých pláten je jim dobře. Tomu se však také, alespoň na první pohled, vymykáš. Myslíš si, že bolest a utrpení jsou pro umělecké vyjádření důležité?

Myslím, že důležité určitě nejsou, ale mohou být zásadní. Krásnou a zajímavou tvorbu mohou produkovat i šťastní a vyrovnaní lidé. Je to hodně individuální.

Jsi všestranná osobnost. Krásně fotíš i píšeš příběhy pro děti. Nejviditelnější je Tvoje abstraktní malba. Proč jsi se nakonec pro ni rozhodla, co máš na ni nejraději?

U ní je mi nejblíže osobní vyjádření. To, co cítím, přenesu na plátno, ale zároveň “to” zůstává stále skryto. Dále je pak na divákovi, co si z toho vezme. Nemusím být konkrétní a odhalovat svoje pocity, jako např. v případě psaní. 

Máš nějaké umělecké vzory?

Ano, spoustu, protože mám ráda umění obecně. Oproti výtvarným velikánům mám vzory i v obyčejných lidech.

Máš nějaké umělecké sny, které by sis chtěla splnit?

Mám, ale ty si nechám pro sebe. Dle mého názoru  jsou sny velice důležitou součástí osobnosti.

Děkuji Ti za krásný rozhovor!

Já děkuji….krásně napsané, máš talent!