Portréty, které jsou na výstavě k vidění, vznikaly od roku 2020 jako reakce na koronavirovou pandemii. Znázorňují výrazy, psychickou a fyzickou vyčerpanost lidí v době, kdy nikdo nemohl nikam, kdy jsme byli odsouzeni k domácímu vězení a izolováni od našich nejbližších. Byli jsme nuceni, často nedobrovolně, ke konfrontaci se svými stinnými stránkami, k přehodnocování svých životů a ke hledání cest, jak být v životě pokud možno spokojenější a šťastnější. 

Vysoká citlivost umělce se propisuje do jeho koláží, dekoláží a asambláží. Kombinací různých technik a materiálů vytváří obraz městského života, který autor nazývá s odvoláním na psychiatra a psychoterapeuta Carla Gustava Junga „stínovým realismem“. Až přijetím vlastních stinných stránek totiž může člověk dojít k uzdravení. Vystavené malby a sochy tak nabízí divákům hned několik úhlů pohledu a jeho strukturovaná díla svádí k doteku, k pohlazení a k užšímu kontaktu. Zkuste zavřít oči a vnímat obrazy i sochy pouze hmatem. Otevře se vám další rozměr estetického prožitku.

Při pohledu na díla Davida Strauzze je cítit zájem o člověka a lidskou existenci obecně. Inspirací mu byli v době pandemie vyčerpaní lidé, které potkával v metru, na ulici, a kteří už neměli sílu ani předstírat, že jsou v životě spokojeni. David svým dílem nabízí pomocnou ruku, vědomí, že na světě nejsme sami. Stačí se kolem sebe rozhlédnout a o své trápení se podělit. 

Vystavená díla jsou také inspirována Božskou komedií, kde básník Dante Alighieri putoval peklem, očistcem a nakonec došel do ráje. Stejně tak David, na svých cestách labyrintem města, vnímal příběhy nešťastných lidí.

Je to zážitek. Ostatně jako už několikátá výstava Galerie Josefa Lieslera, kterou kurátorka Lucie Filipová připravila. Tak se přijďte podívat, osahat a popřemýšlet o sobě, svém životě a v neposlední řadě o jednom výjimečném umění. David Strauzz si to prostě dělá po svém. A mi manera. Amen.